Ž I D O V S K É   S T O P Y  V E  V A L A Š S K É M   M E Z I Ř Í Č Í 

Architekt Hilar Pacanovský přežil Bergen-Belsen.Přežije jeho nádraží 21. století?

Příběh zbořené synagogy, ztraceného židovského dědictví a ohroženého díla architekta Hilara Pacanovského.

Valašské Meziříčí už přišlo o svou synagogu a velkou část židovského hřbitova. Nyní se rozhoduje o osudu funkcionalistického nádraží, jehož spoluautorem byl architekt židovského původu   J e r ch i e l   H i l a r   P a c a n o v s k ý, který přežil koncentrační tábor Bergen-Belsen.

Synagoga, která přežila válku

Židovská komunita byla po staletí součástí života Valašského Meziříčí a Krásna nad Bečvou. V letech 1865–1867 byla v Krásně postavena synagoga, která sloužila jako duchovní a společenské centrum místní židovské komunity. Synagoga byla během nacistické okupace poškozena, druhou světovou válku však přečkala. Přestože existoval zájem o její odkoupení a další využití, město rozhodlo o její demolici. V roce 1950 byla zbořena. V blízkosti někdejší synagogy ve Vodní ulici dnes stojí památník připomínající 150 židovských obyvatel zavražděných během holokaustu.

Hřbitov, z něhož zůstalo sedmnáct náhrobků

Židovský hřbitov byl založen roku 1870. Po druhé světové válce postupně chátral a byl devastován.        Z původních přibližně 150 až 200 náhrobků se dochovalo pouze sedmnáct. Synagoga i hřbitov připomínají, že kulturní dědictví nemusí zanikat jen během válek.

Hilar Pacanovský, architekt, který pomáhal chránit památky

Jerchiel Hilar Pacanovský byl autorem řady staveb v Praze. V roce 1944 se podílel na ochraně sbírek pražského Židovského muzea a Klausovy synagogy před rabováním. Jeho profesní činnost byla spojena také s Pinkasovou synagogou. Za války pomáhal Hilar Pacanovský chránit kulturní dědictví. Dnes hrozí demolice stavbě, kterou spolunavrhl.

Nádraží jako součást paměti města

Výpravní budova není židovskou náboženskou památkou. Nevíme ani o doloženém přímém spojení Hilara Pacanovského s místní židovskou komunitou. Je však dílem renomovaného architekta. Budova vznikala v době, kdy se evropská společnost ocitala na prahu druhé světové války. Zatímco se dokončovala její moderní funkcionalistická architektura, postavení židovských obyvatel se dramaticky zhoršovalo. Nádraží tak představuje nejen doklad meziválečného stavitelství, ale také dochovanou součást tvorby člověka, jehož osud byl poznamenán tragédií holokaustu. Odvahu 22 železničních zaměstnanců dodnes připomíná černá mramorová deska na nádražní budově. Nese jejich jména a nápis: „V letech 1939–1945 položili život za vlast.“

Historie se opakuje  ?

Synagoga byla v roce 1950 zbořena navzdory zájmu o její další využití. Dnes hrozí demolice funkcionalistickému nádraží, které navrhl Hilar Pacanovský. Synagoga a nádraží mají odlišnou historii      i význam. Spojuje je však otázka, zda dokážeme rozpoznat hodnotu historických staveb a hledat možnosti jejich zachování. Komise pro ochranu památkového fondu v oblasti železniční dopravy doporučuje zvážit zachování a konverzi výpravní budovy.

Synagoga zmizela. Stejný osud však nemusí potkat  nádraží.