Architekt   J e r ch i e l   H i l a r   P a c a n o v s k ý  


patřil k osobitým představitelům meziválečné moderní architektury. Ve své tvorbě dokázal propojit výtvarný cit s technickým myšlením a zájmem o nové stavební technologie. Tento přístup se výrazně projevil jak v jeho architektonických realizacích, tak v teoretické práci.

Pacanovský  se narodil 30. června 1896 v polské Lodži v židovské rodině. Architekturu studoval v Praze, malířství v Berlíně a ve Vídni. Od roku 1923 pracoval jako architekt, ve 30. letech především v Praze, kde se pohyboval v okruhu architektonické revue Stavba.

 Pacanovského stavby vynikají velkorysým prostorovým řešením, citem pro proporce a měřítko a pečlivým zpracováním detailů. Charakteristické je také členění čtyřdílných oken, v němž dvě svisle části doplňují dvě vodorovné přibližně stejného formátu, například v Salmovské ulici v Praze. 

Ve 30. letech vedl Pacanovský společnou architektonickou kancelář s Rudolfem Hrabou. Společně navrhli řadu funkcionalistických nájemních domů napříč Prahou. Hilar Pacanovský bydlel v Londýnské ulici na Vinohradech. Spolu s Rudolfem Hrabou pak navrhl nájemní dům  ve stejné ulici. 

Otázkou autorství některých Pacanovského staveb se zabýval historik architektury Jan E. Svoboda, který upozornil na dobovou praxi, kdy projektovou dokumentaci podepisoval stavitel, přestože autorem architektonického návrhu byl někdo jiný. Podpis stavitele na plánu tedy nemusí znamenat, že byl také autorem architektonického návrhu. 

Mimo Prahu navrhl Pacanovský vilu pro Aloise Strnada, továrníka a majitele firmy RESPO, v Kutné Hoře nedaleko chrámu sv. Barbory. Významnou mimopražskou stavbou je výpravní budova železniční stanice ve Valašském Meziříčí (1937–1939), navržená společně s Rudolfem Hrabou, která představuje pozoruhodný příklad funkcionalistické dopravní architektury.

Vedle architektonické praxe se věnoval malířství a teorii stavebnictví. Zabýval se zejména montovanými železobetonovými konstrukcemi a prefabrikací, v nichž spatřoval možnost hospodárnější výstavby. Své poznatky publikoval v knihách : Montážní domy z železového betonu (1939), Rodinný dům jako montovaná stavba (1946) a Nájemní dům jako montovaná stavba (1947).Přispíval také do odborných časopisů Architektura, Stavební rádce a Architekt SIA.
Za druhé světové války se podílel na činnosti pražského Židovského muzea. V roce 1944 navrhoval architektonické úpravy a instalace tehdejšího Ghettomusea, připravoval úkryt pro nejcennější muzejní exponáty v dnešní Jáchymově ulici a podílel se na ochraně Klausovy synagogy před rabováním.

Za války byl vězněn v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Po válce se vrátil do Prahy a roku 1949 byl jmenován profesorem na polytechnice v rodné Lodži. Později odešel do Izraele a v roce 1961 se vrátil do Evropy. Usadil se v Rakousku, kde roku 1967 ve Vídni zemřel.


Architekt   R u d o l f   H r a b a 

byl funkcionalistický architekt, autor řady obytných domů převážně v Praze. Intenzivně se věnoval také urbanismu. Vypracoval projekty přestaveb některých částí Prahy a podílel se na upravovacím plánu Kutné Hory. Spolu se svým bratrem Josefem se zúčastnil soutěže na stavbu kutnohorského Tylova divadla, jejich projekt byl vybrán a následně realizován.